Pan Hranáč má obezitu v rodině, přesto se dříve udržoval v normě díky sportu. Změna nastala s nástupem do zaměstnání profesionálního řidiče, se kterým se pojí nedostatek pohybu. První náznaky, že něco není v pořádku, pocítil už v roce 2002, ale neřešil to. Teprve o 15 let později vyhledal pomoc výživové poradkyně, ale ani 10 měsíců konzultací, snahy a pití doporučených koktejlů nepomohlo. Začal naopak přibírat na váze, a to až na své maximum – nejspíš kolem 160 kg. Přesně to pan Hranáč neví, protože domácí váha do 150 kg ho nedokázala zvážit. Důvody zpětně vidí v malé míře pohybu, pití slazených nápojů a limonád a pozdních večeřích.

Teprve pak se dostal do péče doc. Matoulka a jeho týmu.

„Pan docent mě nejdříve poslal do rekondičního centra v Salmovské. Teprve tam jsem pochopil, že když začnu pravidelně cvičit a psát si jídelníček, může to celé fungovat,“ říká pan Hranáč. S pohybem neměl problém, hrál fotbal a do kalorických tabulek zaznamenával od začátku vše „včetně všech malých prohřešků“. Po půl roce úspěšného hubnutí se rozjel kolotoč příprav na bariatrickou operaci. Součástí byly kromě konzultací u nutriční terapeutky i sezení s psychologem nebo v rámci bari-klubů kontakt s jinými pacienty, kteří již operaci absolvovali. Během roku a půl příprav zredukoval pan Hranáč hmotnost z počátečních 147 kg na 125 kg, a to bez pomoci léků. Na samotný zákrok, tzv. plikaci žaludku, se dostal v únoru 2019.

Můj život se zmenšeným žaludkem

Po operaci přišla veliká radost, když zjistil, že může jít druhý den domů. Po sérii vývarů a nutridrinků se nemohl dočkat, až si do čistého vývaru bude moci rozmixovat zeleninu nebo později přejít na řídkou bramborou kaši. Úspěšnou operaci považoval za první vyhranou bitvu v započaté válce s kilogramy a byl si vědom, že zdaleka nemá vyhráno. Nakonec to ale nebyly pouze kilogramy, kterých se po operaci zbavil, ale také léky, které do té doby užíval – na vysoký krevní tlak, cholesterol, cukrovku. „To pro mě byla obrovská motivace. Postupně jsem se zbavoval léků a když jsem se po dvou měsících na nemocenské vracel do práce, z osmi jsem neužíval ani jeden,“ vzpomíná. Do života mu přibyly pravidelné pohybové aktivity –procházky, nordic walking, kolo a pěší cesty do práce.  Kromě pohybu pokračuje také ve sledování jídelníčku. Během následujících 2 let po operaci shodil dalších 37 kg a dostal se až na 88 kg. Pak sice 7 kg přibral, za což mohly hlavně pozdní večeře na nočních službách, ale postupně se jich zbavuje a nyní mu zbývá zredukovat poslední 3 kg, aby se dostal zpět na svou cílovou váhu, 88 kg.

A vzkaz pana Hranáče na závěr? „Redukce o 70 kg je pro mě obrovským úspěchem a může být, myslím, i výzvou pro další lidi, kteří na mém příběhu mohou vidět, že to funguje, že to jde. Nejdůležitější je obrnit se na začátku pevnou vůlí a mít dobré zázemí,“ uzavírá.