Obezita velmi úzce souvisí s diabetem 2. typu, obě nemoci rovněž patří k těm nejrozšířenějším. Obézních je ve vyspělých zemích přibližně 20 % populace. Od roku 1980 se výskyt obezity ve většině evropských zemí dokonce ztrojnásobil. S cukrovkou se jen v ČR léčí téměř 900 tisíc lidí (statistika za rok 2016), přičemž naprostá většina z nich (91,7 %) má právě diabetes 2. typu. Celosvětově pak podle Světové zdravotnické organizace diabetes trápí přibližně 422 milionu lidí. A diabetes 2. typu se hojně vyskytuje přesně v těch zemích, kde je i vysoký výskyt obezity.

S přílišnou obezitou se pak pojí zvýšená hladina cholesterolu, vysoký krevní tlak a z toho vyplývající kardiovaskulární onemocnění. Ukládáním tuku v cévách dochází k jejich zužování. Tím se snižuje jejich průchodnost a hrozí tak narušení srdečního rytmu, infarkt myokardu nebo i cévní mozková příhoda.

Obézní lidé jsou rovněž náchylnější k nádorovým onemocněním. Mužům hrozí rakovina prostaty a konečníku, u žen jde především o rakovinu dělohy, vaječníků nebo prsu.

Nadměrná hmotnost může mít neblahý vliv i na sexuální aktivitu. Jednak vlivem hormonálních změn, jednak z čistě praktických důvodů. Tuk hraje podstatnou roli v přeměně mužského sexuálního hormonu testosteronu na estradiol, což je především ženský hormon. Výsledkem je menší sexuální apetit. Kromě toho se u extrémně obézních mužů častěji objevují potíže s potencí, u žen se zase snižuje šance otěhotnět. Pro extrémně obézní lidi pak může být náročná i realizace samotného pohlavního spojení. Vysoká vrstva tuku může způsobit, že muži příliš nevyčnívá penis a u ženy může být zase problém nalézt poševní vchod.

Přílišnou tělesnou hmotností v neposlední řadě trpí i klouby a kolena. Extrémně obézní lidé se tudíž ve zvýšené míře potýkají s artrózou a nezřídka je může potkat i pakostnice (dna), tedy akutní zánět kloubu.

Obezita však nemusí představovat doživotní problém. K léčbě je především nutná celková změna životosprávy: ať už jde o úpravu stravovacích návyků a jídelníčku nebo častější a vydatnější pohyb. Efektivním nástrojem výrazné redukce hmotnosti je rovněž metabolicko-bariatrická terapie, která spočívá v inovativních chirurgických výkonech zaměřených na zmenšení objemu žaludku či na omezení vstřebávání živin. Výsledkem je zpravidla rychlý úbytek kilogramů, kompenzace diabetu a zmenšení pocitu hladu.

Doposud se nepodařilo objevit žádnou konkrétní příčinu globální epidemie obezity - pandémie. Navíc selhává v dlouhodobém horizontu veškerá konzervativní léčba vycházející z prosté kalkulace příjmu a výdeje energie. Ukazuje se, že vzestup váhy nemusí být důsledek přejídání, pasivity nebo pozitivní energetické bilance, ale primární jsou spíše různé patofyziologické změny na celulární a subcelulární úrovni, které se až sekundárně odráží v pozitivně vychýlené kalorické bilanci organizmu. Hypotéza o kvalitativní „biologické“ poruše v autoregulaci metabolizmu staví otylé spíše do pozice postižených, než provinilců, žroutů a lenochů.

Po celá desetiletí se podle údajů WHO nepodařilo zastavit epidemicky rostoucí výskyt obezity v žádné krajině na světě. Obezita je vysoce rezistentní vůči prevenci, vůči dietologickým a režimovým terapeutickým intervencím. Pravděpodobně proto, že nepostihují prapříčnu problému. Složité problémy obvykle nemají jednoduchá řešení, a to platí i pro obezitu. Kdyby byla její léčba jednoduchá, nebyl by zde žádný prostor pro operační zákroky.

Obezita je úzce svázaná s chronickým zánětem, s cukrovkou a s metabolickým syndromem, které promptně reagují na bariatrickou operaci zasahující do neuroendokrinní signalizace, a to nezávisle od poklesu váhy. V souvislosti s obezitou se popisuje heterogenní komplex přidružených onemocnění pod označením zkratkou ABCD (adipositas based chronic disease), které jsou metabolicky účinnou bariatrickou operací příznivě ovlivnit až vyléčit.

Dlouhodobý vzestup energetického příjmu a pokles energetického výdeje lze chápat jako vnější manifestaci určité poruchy ve vnitřním systému autoregulace hospodaření s energií, ne jako primární příčinu obezity.

Autor: MUDr. Michal Čierny, CSc., Bariatrická odborná chirurgická ambulance, nemocnice Břeclav

Co je to metabolická chirurgie?

Označení pochází ze sedmdesátých let 20.století, kdy Buchwald a Varco ve své monografii definovali metabolickou chirurgii jako „zákroky na úplně zdravých orgánech a orgánových systémech s cílem navodit biologickou reakci, která zlepší celkový zdravotní stav“. Na rozdíl od operačních zákroků, jakými jsou jednoduché punkce a incize (například za účelem vypuštění hnisu), amputace či resekce (za cílem odstranění odumřelé či nefunkční tkáně) a na rozdíl od rekonstrukční operace či transplantace (zaměřené na úpravu funkce či náhradu orgánu), v metabolické chirurgii není operační zákrok zacílen lokálně. Předmětem metabolických intervencí jsou zdravé orgány trávícího traktu a důvodem je celkové metabolické onemocnění, které bez operace není vyléčitelné a vede k mnoha komplikacím.

Bariatrie se vyvíjí, zdokonaluje a rozšiřuje již od poloviny minulého století, zejména díky svému metabolickému účinku. Každý rok se ve světě zavedly v průměru 3 nové zákroky, většina z nich se neosvědčila, byla pak opuštěna a zapomenuta. „Nové„ neznamená v bariatrii „lepší“, protože nejsou dlouhodobé zkušenosti. V současnosti se provádí nejčastěji zmenšení kapacity žaludku (tubulizace = sleeve resekce žaludku a novější sešití – plikace žaludku) anebo změna napojení tenkého střeva na zmenšený žaludek pomocí anastomózy (bypass), který má nejvýraznější metabolický účinek a se který jsou ve světě nejpočetnější dlouhodobé zkušenosti.

Autor: MUDr. Michal Čierny, CSc., Bariatrická odborná chirurgická ambulance, nemocnice Břeclav