Příběhy pacientů

Bari - klub

Bari-kluby jsou setkání pacientů, kteří o bariatrickém výkonu uvažují nebo se na něj připravují, s pacienty, kteří bariatrický výkon již podstoupili. Nejvíce oceňována
ze strany pacientů, kteří jsou ve fázi zvažování, je možnost sdílet zkušenosti, diskutovat výhody a nevýhody jednotlivých typů zákroku či změny, které bariatrie do jejich každodenního života přinese. Pacienti po bariatrii zase mohou získat cenné informace
o případných nedostatcích v dosavadním režimu či tipy na změnu svých návyků. Setkání se účastní a pro dotazy jsou pacientům k dispozici také z řad zdravotníků – obezitologové, psychologové, ale i nutriční terapeuti. V současné epidemiologické situaci probíhají většinou na bázi on-line – podrobný rozpis na www.pacimed.cz. Další informace a komunikace na Fb ve skupině BARI-klub.

Zalehcizivot

Karel Hranáč

Nejsem z těch, kteří se vzdávají. Jsem prostě bojovník!

Zalehcizivot

Pan Hranáč si ještě před čtyřmi lety kupoval oblečení velikosti XXXXXL. Dnes, tři roky od navázání spolupráce s doc. Matoulkem a jeho týmem a dva roky od bariatrické operace, má o 70 kg a pět konfekčních velikostí méně. Kolegové v práci, kteří o jeho cestě nevěděli, hubnutí připisovali onkologickému onemocnění v konečném stádiu. Za velkým váhovým úbytkem naštěstí nestála nemoc, ale odhodlání, pevná vůle a podpora rodiny.

Zalehcizivot
Zalehcizivot

Pan Hranáč má obezitu v rodině, přesto se dříve udržoval v normě díky sportu. Změna nastala s nástupem do zaměstnání profesionálního řidiče, se kterým se pojí nedostatek pohybu. První náznaky, že něco není v pořádku, pocítil už v roce 2002, ale neřešil to. Teprve o 15 let později vyhledal pomoc výživové poradkyně, ale ani 10 měsíců konzultací, snahy a pití doporučených koktejlů nepomohlo. Začal naopak přibírat na váze, a to až na své maximum – nejspíš kolem 160 kg. Přesně to pan Hranáč neví, protože domácí váha do 150 kg ho nedokázala zvážit. Důvody zpětně vidí v malé míře pohybu, pití slazených nápojů a limonád a pozdních večeřích.

Teprve pak se dostal do péče doc. Matoulka a jeho týmu.

„Pan docent mě nejdříve poslal do rekondičního centra v Salmovské. Teprve tam jsem pochopil, že když začnu pravidelně cvičit a psát si jídelníček, může to celé fungovat,“ říká pan Hranáč. S pohybem neměl problém, hrál fotbal a do kalorických tabulek zaznamenával od začátku vše „včetně všech malých prohřešků“. Po půl roce úspěšného hubnutí se rozjel kolotoč příprav na bariatrickou operaci. Součástí byly kromě konzultací u nutriční terapeutky i sezení s psychologem nebo v rámci bari-klubů kontakt s jinými pacienty, kteří již operaci absolvovali. Během roku a půl příprav zredukoval pan Hranáč hmotnost z počátečních 147 kg na 125 kg, a to bez pomoci léků. Na samotný zákrok, tzv. plikaci žaludku, se dostal v únoru 2019.

Můj život se zmenšeným žaludkem

Po operaci přišla veliká radost, když zjistil, že může jít druhý den domů. Po sérii vývarů a nutridrinků se nemohl dočkat, až si do čistého vývaru bude moci rozmixovat zeleninu nebo později přejít na řídkou bramborou kaši. Úspěšnou operaci považoval za první vyhranou bitvu v započaté válce s kilogramy a byl si vědom, že zdaleka nemá vyhráno. Nakonec to ale nebyly pouze kilogramy, kterých se po operaci zbavil, ale také léky, které do té doby užíval – na vysoký krevní tlak, cholesterol, cukrovku. „To pro mě byla obrovská motivace. Postupně jsem se zbavoval léků a když jsem se po dvou měsících na nemocenské vracel do práce, z osmi jsem neužíval ani jeden,“ vzpomíná. Do života mu přibyly pravidelné pohybové aktivity –procházky, nordic walking, kolo a pěší cesty do práce. Kromě pohybu pokračuje také ve sledování jídelníčku. Během následujících 2 let po operaci shodil dalších 37 kg a dostal se až na 88 kg. Pak sice 7 kg přibral, za což mohly hlavně pozdní večeře na nočních službách, ale postupně se jich zbavuje a nyní mu zbývá zredukovat poslední 3 kg, aby se dostal zpět na svou cílovou váhu, 88 kg.

A vzkaz pana Hranáče na závěr?

„Redukce o 70 kg je pro mě obrovským úspěchem a může být, myslím, i výzvou pro další lidi, kteří na mém příběhu mohou vidět, že to funguje, že to jde. Nejdůležitější je obrnit se na začátku pevnou vůlí a mít dobré zázemí,“ uzavírá.

Komentáře

Nutriční terapeutka

Mgr. Kristýna Čmerdová

Zaměstnání řidiče autobusu, který má zároveň i noční směny, je na dodržování dobrého stravovacího i pohybového režimu velice náročné. Pan Hranáč už před operací přehodnotil své priority a dokázal, že s velkou vůlí se to dá zvládnout. Nejenže má s pomocí manželky vždy v krabičkách připravené jídlo na celý den, ale dokonce zvládá vše zvážit a zapisovat do jídelníčku. Když se mě po delší době monitorace jídelníčku zeptal, zda s tím může přestat, odpověděla jsem stejně jako dalším pacientům, že to může na chvíli zkusit a sledovat dopad na stravování a jeho hmotnost. Bylo patrné, že ho má odpověď zaskočila. Na příští konzultaci pan Hranáč přišel s tím, že to bez zapisování raději zkoušet nebude. Uvědomil si, že i přes redukci o desítky kilogramů není jeho boj s obezitou definitivně vyhraný a na udržení své hmotnosti bude muset stále pracovat.

Obezitolog

doc. MUDr. Martin Matoulek, Ph.D.

Pan Hranáč je pacient, se kterým opravdu nebylo příliš práce. Protože mu pohyb ani v minulosti nevadil, návrat k němu byl pro něj přirozený. Již před operací tak zredukoval mnoho kilogramů, nicméně riziko návratu hmotnosti, pokud by operaci nepodstoupil, bylo nesmírně vysoké. Na pooperační režim se velmi dobře připravil již před zákrokem, a tak výsledek předčil očekávání. Klíčovou roli hrál on-line monitoring, kdy pan Hranáč mohl případné potíže konzultovat on-line. I dnes ho máme stále pod kontrolou (www.casprozdravi.cz).

Z osmi léků jsem dva měsíce po bariatrii neužíval ani jeden.

Nejdůležitější je obrnit se na začátku pevnou vůlí a mít dobré zázemí!

Karel Hranáč